čtvrtek 21. února 2013

Velký seriál o přírodní kosmetice - 2. díl

Jak bylo na konci prvního dílu našeho seriálu slíbeno, dnes si povíme něco o tom, jak se přírodní kosmetika konzervuje a jak je konzervována kosmetika klasická. Možná se pak po přečtení stanete "miniodborníky" a konečně budete moci studovat složení (INCI) nejrůznějších produktů na jejich přebalech (jen malá pozn.: konzervanty se většinou ve složeních objevují na posledních místech, jelikož, aby fungovaly, jich stačí opravdu malé množství).


Nejdříve však citace Karla Hádka, našeho nejznámějšího zastánce přírodní kosmetiky:

"Proti přítomnosti konzervantů v kosmetice bych vůbec nic nenamítal kdyby…. Kdyby ve chvíli, kdy kosmetický výrobek odebereme a naneseme jej na pokožku, jejich poslání a tím i účinnost skončili. To je však nejen proklatě naivní, ale i nebezpečná představa. Tyto chemikálie jsou natolik chemicky stabilní a též účinné látky, že na pokožce působí i nadále.  Ironicky by se dalo říci, zatímco krém (ne)likviduje vrásky, konzervace v kosmetice obsažená likviduje symbiotickou mikroflóru pokožky. Některé složky mohou pokožku senzibilizovat a je otázkou času, kdy se objeví nějaká ta alergie..."


Konzervanty, aniž bychom si to uvědomovali, jsou všude kolem nás. Každý den, když se napijeme ochucené minerálky z plastové láhve, když si vyčistíme zuby nebo když si pouze omyjeme ruce tekutým mýdlem. Tyto látky mají totiž jednu veledůležitou vlastnost - i v malých dávkách a koncentracích zastavují na určitou dobu růst nejrůznějších bakterií a mikroorganismů, a tím dávají výrobkům čas, než podlehnou přirozenému koloběhu látek v přírodě a poslouží jako potrava mikroskopické říši. Není tedy divu, že jsou vítaným pomocníkem všude tam, kde je zapotřebí zaručit určitou dobu skladovatelnosti, tedy i v kosmetice. Tyto jejich vlastnosti však konzervanty předurčují k tomu být v čistém stavu většinou, ne-li rovnou, jedovaté nebo alespoň dráždivé.

Každý výrobek bez konzervantů naopak pravděpodobnost naší alergické reakce snižuje, a tím přispívá k celkovému zdraví nás všech. Jenže tím ještě není řečeno, že kosmetika bez konzervantů je pro nás ta pravá, jelikož, na druhou stranu, kosmetika s jejich absencí má jednu velikou nevýhodu. Nepoužijeme-li totiž v receptuře konzervant, nebo alespoň nějaké antimikrobiální látky, podléhá taková kosmetika velmi rychle různorodým kvasinkám, bakteriím, plísním nebo houbám a je třeba ji uchovávat v naprosté sterilitě, tmě a především v chladu (při takových optimálních podmínkách může kosmetika bez konzervantů vydržet i několik měsíců, ale řekněme si narovinu - kdo takové podmínky doma má?). Výjimku tvoří jedině tzv. olejová kosmetika, tedy bezvodá (např. různě masážní oleje, přírodní masti, čistá bambucká a jiná másla), kde konzervant není zapotřebí, zato však jsou třeba antioxidanty, kterých má příroda v těchto olejových bázích naštěstí obrovskou zásobu (karotenoidy, tokoferoly, polyfenolycké látky apod.).

A tak výrobky, které obsahují vodu (krémy a další emulze), se bez konzervačního systému neobejdou, proto je nutné je konzervovat alespoň takovými konzervanty, které se vyskytují v přírodě nebo jsou sice syntetického původu, avšak zcela netoxické a v malých dávkách neškodné (jejich nevýhodou je akorát nižší trvanlivost konečného produktu - cca 1 rok). Tudíž jedinými konzervanty, povolenými v naší české certifikované přírodní kosmetice (CPK a CPK bio), jsou:

  • Sodium Benzoate, Benzoic Acid: benzoan sodný, kyselina benzoová jsou potravinářské konzervanty, v přírodě se vyskytuje např. v benzoové pryskyřici (Styrax Benzoin).
  • Potassium Sorbate: sorban draselný je potravinářský konzervant, v přírodě se vykytuje např. v  nezralém ovoci.
  • Salicylic Acid,  Sodium Salicylate: kyselina salicylová, salicylát sodný, v přírodě se vykytuje např. ve vrbové kůře (Salix Alba).
  • Phenethyalcohol: fenylethylalkohol je vonná látka s konzervačními účinky, v přírodě se vykytuje např. v růžové silici.
  • Alkohol: alkohol, líh, konzervuje až od 20% obsahu, v přírodě je všeobecně rozšířen např. ve zkvašeném ovoci.

Další, zahraniční certifikáty, jsou pak na tom co se týče konzervantů takto:

BDIH: Kromě přírodních konzervantů jsou povoleny některé bezpečné, přírodně identické konzervační látky: kyselina benzoová a její soli a etylester, kyselina salicylová a její soli, kyselina sorbová a její soli, benzylalkohol. Jejich použití musí však být na výrobku vyznačeno.


Ecocert: Tento certifikát je o něco méně náročný než neměcký BDIH a povoluje více syntetických, přesto však zcela bezpečných a netoxických konzervantů. Např. kromě výše zmíněných také ještě kyselinu dehydroacetovou (dehydroacetic acid), což je méně běžný konzervant, mající velmi nízkou toxicitu a senzitivizující potenciál. 

Nyní již však přesuňme naší pozornost ke konzervativní ("chemické") kosmetice a tomu, jak zajišťuje stabilitu a trvanlivost svých výrobků ona. Nejběžněji používanými a zároveň nejkontroverznějšími konzervanty jsou tyto:

  • Parabeny: Najdeme je na obalech kosmetických výrobků pod těmito chemickými názvy "Butyl-, Ethyl, Isobutyl, Methyl- a Propylparaben". Tyto látky se používají jako kosmetický konzervant již hodně dlouhou dobu. Jedná se o směsi esterů para-hydroxybenzoové kyseliny. Někteří lidé na ně nedají dopustit a jiní by je nejradši viděli v propadlišti dějin. Ti první jsou většinou tvůrci receptur a ti druzí dermatologové. Je pravdou, že na parabeny existují opravdu ošklivé alergické reakce asi u 0,5-1 % populace, což ještě neznamená statisticky výrazný problém. Problémem ovšem je, že parabeny se používají velmi často, tím pádem expozice obyvatelstva je mnohem větší a pravděpodobnost výskytu alergické reakce se dramaticky zvyšuje. V současné době se zkoumá možná spojitost parabenů s výskytem rakoviny prsu. Nicméně pro potvrzení této hypotézy zatím neexistuje dostatek vědeckých poznatků. V několika případech se podařilo zaznamenat přítomnost parabenů v prsních nádorech, nicméně není vyloučeno, že určité množství parabenů se vyskytuje i ve zdravé tkáni. Testy na laboratorních zvířatech, kterým byly parabeny podávány orální i injekční cestou odhalily, že tyto látky vykazují mírnou estrogenní aktivitu. Jak známo, zvýšené estrogenní působení by mohlo podněcovat rakovinné bujení. Z tohoto hlediska se hodně diskutuje negativní působení deodorantů a antiperspirantů, které se aplikují v podpaží. V podpažní jamce ústí síť lymfatického systému, jedná se tedy o místo, kudy se parabeny mohou velmi dobře vstřebávat do těla. Výzkumy nicméně současně zjistily, že malé množství parabenů, které se do těla uvolňuje při používání antiperspirantů, jsou v těle za účasti enzymů a podkožních tukových buňkěk poměrně rychle odbourávány. Před nedávnem byla na vzorku několika stovek žen provedena studie, zachycující souvislost mezi holením podpaží, užíváním antriperspirantů a deodorantů a výskytem rakoviny prsu. Zmíněná studie skutečně odhalila zvýšený výskyt rakoviny u skupiny mladých žen s „nejpřísnějšími hygienickými návyky.“ Nicméně nebylo přihlédnuto k dalším faktorům ovlivňujícím potenciální výskyt rakoviny. Celkově lze shrnout, že bude třeba provést více výzkumů, k prokázání kauzální závislosti. Nesporné však je, že parabeny rozhodně žádné netoxické a nejedovaté látky nejsou a do přírodní kosmetiky zcela určitě nepatří! 
  • Fenoxyethanol: Nebo také růžový éter či monofenylglykoléter se v lidském organizmu sice rychle odbourává a v kosmetice zesiluje účinek přípravků tím, že zvyšuje propustnost buněčných membrán. Používání phenoxyethanolu však nelze zcela doporučit, protože je schopen vyvolávat alergie (kontaktní ekzémy).
  • Izothiazolinony (např. Kathon, Euxyl K 100) se v minulosti pokládaly za účinnou a nadějnou náhradu parabenů. Mají však vyšší dráždivý potenciál a kromě kosmetických přípravků se používají ke stabilizaci také v čisticích prostředcích pro mytí podlah nebo na mytí nádobí.  
  • Quaternium-15 má velmi dobré antimikrobiální účinky, ale je jedním z nejsilnějších alergenů ze škály konzervačních látek.  
  • Imidazolidinylová urea – účinný konzervační prostředek, ovšem s rizikem alergií. Navíc uvolňuje toxický formaldehyd.  
  • 2-bromo-2-nitropropan-1,3-diol (např. Bronopol) je širokospektrá antimikrobiální látka, avšak opět u ní existuje riziko uvolňování nitrosaminů. 
  • Z dalších konzervačních látek se využívají například: triklokarban, triklosan, chlorhexidin, 3-jodopropynyl-Nbutylkarbamát a mnoho dalších...


Máte ke konzervantům v kosmetice k dispozici jakékoliv doplňující informace nebo se chcete např. vůči něčemu výše napsanému ohradit? Určitě pište pod tento článek do komentářů :-)

Ekologické praní - značka Ulrich

Jestliže právě přemýšlíte, že vyzkoušíte ekologické prací prostředky, které nezatěžují naše životní prostředí a jsou šetrné také k vám a k vašim malým dětem, jež trpí alergiemi, vyzkoušejte prací (a nejen prací, ale klidně i čisticí) program německé značky Ulrich. Sami jsme vyzkoušeli nespočet ekologických značek pracích prostředků a nakonec díky mnoha důvodům zakotvili tady...


Výhody pracího a čistícího programu firmy Ulrich:

  • stavebnicový systém, jehož jednotlivé složky se doplňují. Vy si tak vyberete vždy jen ty části, které právě potřebujete (např. podle míry zašpinění prádla). 
  • přípravky Ulrich jsou díky své vysoké koncentraci velmi úsporné v dávkování, takže se za jednu várku lehce dostanete i pod částku, za kterou jste prali s neekologickými prostředky doposud
  • jsou vysoce účinné
  • nejsou testovány na zvířatech
  • jsou vyrobeny z obnovitelných přírodních zdrojů, přičemž se při výrobě upřednostňují suroviny z ekologicky šetrného zemědělství
  • neobsahují fosfáty, tenzidy, optické zesvětlovače, umělé vonné látky, agresivní kyseliny, konzervační látky, plnidla, chlor, čpavek a jsou zcela biologicky odbouratelné
  • sociální angažovanost je pro německou firmu Ulrich samozřejmostí! Mnoho výrobků této značky je plněno a baleno v německých chráněných dílnách. Cílem firmy Ulrich je tak cílená podpora postižených spoluobčanů.
  • malá balení jsou plněna do znovudoplnitelných lahví, takže při nákupu větších kanystrů (5l, 10l a 25 l) ušetříte Vaše peníz
  • všechny výrobky Ulrich mají záruční dobu 3 roky od data výroby


Stavebnicový systém:

  • např. prací gel citrus (nebo jiné prací gely)
  • sůl na skvrny je bělicí přípravek na bázi kyslíku, tj. čistý perkarbonát sodný, který se při použití rozpadá na bělicí a dezinfekční kyslík a sodu. Slouží k odstranění skvrn a vybělení bílého a stálobarevného prádla. Při odstraňování skvrn prádlo nebo skvrnu namočte a posypejte solí a nechejte působit. Sůl na skvrny můžete přidat do pračky k pracímu prostředku a vyprat (2-3 polévkové lžíce). Při odstraňování zažraných skvrn pračku po několika minutách vypněte a nechejte v ní prádlo nějakou dobu namočené. Perkarbonát sodný je účinný i při nízkých teplotách do 60 stupňů, je třeba jej ale nechat působit několik hodin při vypnuté pračce. Při rychlém praní je třeba zvolit teplotu alespoň 60 stupňů. Náš tip: Tuto sůl můžete použít i místo tekutého písku. Vyčistí dokonce i připálené mléko na sklokeramické desce!
  • žlučové mýdlo je přírodním prostředkem na skvrny, Výborně odstraňuje skvrny od tuku, škrobu a bílku. Je také účinné při odstraňování skvrn na látkových plenkác.
  • další: např. odstraňovač skvrn s mydlokoremvonná přísada levandule nebo citrus, žehlička ve spreji, lanolinová impregnace na vlnu apod.


Perete již s Ulrichem nebo máte zkušenosti s jinými ekologickými pracími a čisticími prostředky? Pište do komentářů pod tento článek :-) 

středa 20. února 2013

Velký seriál o přírodní kosmetice - 1. díl

V posledních letech by se mohlo zdát, že si nás příroda zcela podmanila. Ze všech možných i nemožných koutů a médií se na nás řítí "100% natural", "pure", "bio", "eko" a další jednoduché zaklínací formulky, které mají za úkol nás nalákat ke koupi nejrůznějších kosmetických přípravků či objednání kosmetických procedur. Jenže, jak už to tak bývá, není všechno zlato, co se třpytí a my musíme být i tady více než obezřetní. Ale proč vlastně? Není jedno, co za přípravky používáme - hlavně, že jsme spokojení? Ne tak docela...

Důvodů proč používat přírodní kosmetiku se najde hned několik: je bezpečnější a šetrnější k lidskému zdraví, je dlouhodobě účinnější, podporuje zdraví pokožky a její výroba je šetrná k životnímu prostředí. Ale popořádku...

1. Šetrnost k pokožce

Přírodní kosmetika nesmí obsahovat žádné, ani potencionálně škodlivé látky, natož látky vyrobené syntetickou cestou. Důvod je prostý - naše kůže tvoří částečně propustnou ochrannou vrstvu těla a nepřijme nic, co by jí bylo cizí. Pokud ano, tak většinou všechno končí u závažných či méně závažných alergických reakcí. Možná si nyní říkáte, že nějaká alergie se vás přece netýká, že přece roky používáte osvědčenou značku a zatím jste nadmíru spokojení. Jenže to ještě neznamená, že jednoho dnes se vyše pleť či pokožka nemůže vzbouřit. Ano, vašim maminkám a babičkám se to nikdy nestalo, tady je ovšem na místě otázka, jak často přišla jejich pokožka do styku s chemickými kosmetickými přípravky? Babičky se nejčastěji oplachovaly vodou a když už, tak použily nějaké to sádlo. Maminky péči o pleť a tělo také ještě moc nedaly, nebylo z čeho vybírat, a tak se sem tam v zimě spokojily s Niveou nebo Indulonou - rozhodně však většina z nich o pleť nepečovala nijak pravidelně a pravidelně na sebe nevrstvila tuny nejrůznějších přípravků. Naše generace je jiná - často neodoláme reklamě nebo doporučení kamarádek, a tak se naše koupelny postupně plní nejroztodivnějšími lahvičkami, flaštičkami a zázračnými kelímky. Není tedy divu, že počet alergicky reagujících žen s citlivou pletí neustále stoupá a stoupá... 

2. Šetrnost k životnímu prostředí

Používáním přírodní kosmetiky podporujeme nejen ochranu naší vlastní pleti a pokožky, ale také ochranu životního prostředí. Při výrobě biokosmetických přípravků se totiž používají pouze přirozené zdroje a respektuje se různorodost přírody a její přirozená rovnováha. Svým aktivním přístupem v konečném důsledku podporujeme obnovu kvality vody, vzduchu a půdy. Navíc přírodní kosmetika většinou používá k přírodě šetrné, recyklovatelné obaly. 

3. Respekt ke zvířatům

Pro mnohé z nás je respektování práv zvířat tím nejdůležitějším, co rozhodlo o přechodu k čisté přírodní kosmetice. Přírodní kosmetika totiž netestuje své produkty na zvířatech a nepoužívá suroviny z mrtvých zvířat.

4. Účinnost

Přírodní kosmetika sice neúčinkuje ihned a na počkání, ale zato, pokud se již účinek po čase objeví, naši pokožku jako boomerang nevrací do původního stavu. Klasická kosmetika možná přináší výsledky okamžitě, avšak za cenu používání těch nejagresivnějších a nejkontroverznějších ingrediencí. Chceme pokožku hebkou jako pírko? V tom případě se obrátíme na silikony. Chceme okamžité vypnutí pleti? Ano, i to je možné, ale pouze za cenu toho, že si pokožka na "své pravidelné dávky chemie" zvykne a bez nich "dostává hotový absťák" - pokožka je ochablá a bez známek života...



Jestliže jste dočetli až sem, možná to znamená, že vás nakonec příroda přece jen oslovila. A právě tady je na místě zmínit ještě pár nevýhod, které mnohé přesto od přírodní cesty péče o pokožku nakonec odradí. Jsou jimi:

  1. Pomalejší nástup účinků
  2. Přírodní vůně, které nemusí všem okamžitě vonět a které dlouho na těle nevydrží, jelikož mají přirozenou tendenci "prchat" do éteru (ne nadarmo se jim říká éterické oleje, čili přírodní silice získané z rostlin).
  3. Přírodní kosmetika většinou nevydrží tak dlouho jako chemická, jelikož nepoužívá syntetické konzervanty  

Ani toto vás od nákupu přírodní kosmetiky neodradilo? Výborně, můžete číst dál. Na závěr je třeba si totiž říci, jak mezi tolika přírodními produkty vybírat a které jsou opravdu přírodní a které si na přírodní pouze hrají.

Nejdůležitějším kritériem pro volbu skutečně přírodní kosmetiky je jakýkoliv spolehlivý certifikát. Jestliže je výrobek bez certifikátu a deklaruje svou přírodnost i přesto, většinou se jedná o chytrý marketingový tah výrobce. Bohužel ani v dnešní době není nikde uzákoněno, že slovo "přírodní" mohou na svých výrobcích používat pouze ti, kteří skutečně přírodní produkt prodávají. A tak se často stává, že za přírodní kosmetiku se vydává i taková značka, která ve svých výrobcích používá přírodní ingreience (např. různé výtažky z rostlin) například pouze ze 2 procent, zbytek je pak už jen chemická hmota...

To, že skutečně kupujete přírodu, vám zaručují nejčastěji tyto certifikáty (každý z nich se v pohledu na povolené ingredience v kosmetice malinko liší):


Značka CPK (Certifikovaná Přírodní Kosmetika) je českou obdobou mezinárodní známky Kontrolovaná přírodní kosmetika. Tuto značku zavedla v roce 2007 česká nezisková organizace dohlížející na kontrolu ekologického zemědělství, společnost KEZ o.p.s. (Kontrola Ekologického Zemědělství). Český certifikát pro kosmetiku má dvě úrovně. Certifikát CPK jasně definuje suroviny, které kosmetika může obsahovat a vymezuje je pouze na přírodní a z přírody pocházející zdroje. Určitou nadstavbou je pak značka CPK bio. Jedná se o výrobky s obsahem surovin z ekologického zemědělství, které musí dostát nejen standardům CPK, ale musí být vyrobeny pouze z tzv. bio surovin.


Známka "kontrolovaná přírodní kosmetika" je od roku 2001 registrována mezinárodním institutem Ecocontrol/BDIH. Pokud nese výrobek označení "kontrolovaná přírodní kosmetika" a je označena tímto logem, můžete si být jisti, že splňuje velmi náročná kritéria:
  • Použité přírodní suroviny mohou pocházet pouze z kontrolovaného ekologického zemědělství nebo certifikovaného sběru ve volné přírodě.
  • Sběr surovin musí probíhat šetrným způsobem, aby nedošlo k poškození ani zatížení životního prostředí.
  • Výrobky nesmí obsahovat látky cizí lidskému organismu, např. parafín, vazelínu nebo jiné ropné produkty.
  • Při výrobě této kosmetiky se používají pouze čisté rostlinné oleje.
  • Kosmetika nesmí obsahovat žádné syntetické konzervační, vonné ani barvicí látky.
  • Kosmetika ani požité suroviny nesmí být testovány na zvířatech.
  • Při výrobě nejsou používány suroviny z mrtvých zvířat.
  • Nesmí být požívány suroviny z geneticky upravených rostlin a není povoleno používat radioaktivní záření pro konzervaci výrobků. 

Pokud pochází přírodní kosmetika z francouzsky či anglicky hovořících zemí, můžete na obalu výrobku nalézt logo EcoCert či Soil Association Organic Standard. Obě tyto známky potvrzují, že produkty obsahují suroviny z kontrolovaného ekologického zemědělství a, na rozdíl od známky BDIH, informují o skutečném podílu těchto surovin ve výrobku. Původně pouze certifikační a kontrolní orgán pro ekologické zemědělství EcoCert patří dnes mezi největší certifikační společnost pro organické kosmetické výrobky. Od roku 2002 nabízí dva certifikáty - „Ecocert ECO“ pro produkty, jejichž obsah je z 95 % přírodního původu, 5 % všech a 50 % rostlinných složek ekologického původu. Přísnější „EcoCert BIO“označuje výrobky, které pochází z 95 % z přírodních surovin a 10 % všech a 95 % rostlinných složek ve výrobku je bio původu. Procentuální podíl složek z ekologického zemědělství je uváděn na obalu. 

Známka kvality „NaTrue „ se zrodila v roce 2008. Za cíl si klade především přesněji a transparentněji informovat konečné spotřebitele o složení přírodní kosmetiky. Známku NaTrue uděluje nezávislá nezisková organizace. Známka umožňuje orientaci ve složení přípravků i úplným laikům. Nyní již lehce rozpoznáte kvalitní produkty! NaTrue rozlišuje 3 úrovně přírodní kosmetiky: 100% Přírodní kosmetika, 100% přírodní kosmetika s podílem bio ingrediencí, bio kosmetika.
 
NaTrue certifikát První stupeň certifikace označuje 100% přírodní produkt. Produkt nesmí obsahovat žádné chemické látky. Tento stupeň nahrazuje běžně používanou známku BDIH.
NaTrue certifikát Druhý stupeň označuje produkty vysoké kvality, které musí obsahovat minimálně 70% bio ingrediencí.
NaTrue certifikát Třetí stupeň označuje produkty nejvyšší kvality, produkt musí obsahovat minimálně 95% bio grediencí.

Listina ingrediencí

Každý přípravek certifikovaný známkou „NaTrue“ musí být vyroben výhradně ze 100% přírodních ingrediencí. 100% přírodní ingredience jsou přesně definovány a musí spadat do těchto kategorií látek: Voda (nepočítá se mezi bio ingredience), přírodní látky, části přírodních látek, látky přírodně identické

Definice látek


Přírodní látky jsou rostlinné, minerální nebo živočišné substance, které nejsou chemicky upravené.
Části přírodních látek (výtažky apod.) jsou látky získané jednoduchým chemickým procesem z přírodních substancí. Jsou povoleny v případě, že není dostupná přírodní substance, jako alternativa pro danou funkci v produktu.
Přírodně identické látky jsou látky získané chemickým procesem, je možné je získávat pouze z přírodních látek, pokud není jiná alternativa. Často jsou to anorganické pigmenty a látky pro konzervaci přípravků.


Další doplňkové certifikáty:


Kromě již zmíněných certifikátů existuje jednotné mezinárodní kritérium, zohledňující (ne)testování na zvířatech. Jedná se o HCS (Humane Cosmetics Standard), který vznikl v roce 1998 díky koalici organizací na ochranu zvířat z Evropy a Severní Ameriky. Certifikát udělují jednotlivé organizace, sdružené v Evropě pod hlavičkou Evropské koalice za ukončení pokusů na zvířatech ( ECEAE). Českou republiku zde nově zastupuje nevládní organizace Svoboda zvířat, která prozatím poskytuje informace k tématu a udělení certifikátu může zprostředkovat. Firmy označené certifikátem HCS nesmějí pokusy na zvířatech samy provádět ani je zadávat jako zakázku jiným subjektům. 

Zajímavá je také ochranná známka Vegan, udělovaná britskou neziskovou organizací Vegan Society. Logo se zelenou slunečnicí označuje výrobky zcela bez živočišných produktů (nesmí se používat např. ani kozí syrovátka, včelí vosk apod.).

Britská Soil Association Certification Limited (certifikace kosmetických výrobků od roku 2002) zaručuje v případě přírodní kosmetiky minimálně 70% podíl organických složek ekologického původu (i zde je konkrétní procento na každém výrobku ještě uvedeno); pro výrobky označené pouze slovem "organic" a logem je pak závazné minimum 95%.

Stále větší oblibu si u spotřebitelů v EU nalézá také přírodní kosmetika zohledňující při výrobě vedle ekologického i sociální rozměr. Tzv. etická kosmetika zahrnuje výrobky, jejichž produkce a distribuce probíhá v souladu s lidskými právy, bez využívání a vykořisťování osob, s ohledem na welfare a ochranu životního prostředí. Nejčastěji bývá tato kosmetika spojována s mezinárodní značkou Fair Trade. Výroba probíhá v souladu s pravidly spravedlivého obchodu - suroviny pochází z rozvojových zemí, jejich výkup probíhá dle zásad trvale udržitelného rozvoje, s garancí výkupních cen s přiměřeným ziskem. Běžná bývá dlouhodobá podpora místních komunitních aktivit či zaměstnávání znevýhodněných sociálních skupin.


Tak a na dnešní díl by to již stačilo. Příště si řekneme něco více o syntetických konzervantech a budeme hledat alternativní přírodní či alespoň méně škodlivé cesty... 

V případě jakýchkoliv doplňujících informací a různých dalších sdělení či upřesnění pište komentáře pod tento článek :-)



úterý 19. února 2013

Recept týdne: Delikátní mrkvová polévka se zázvorem

Jestliže vás již nudí vařit stále dokolečka ty samé polévky a chcete vyzkoušet něco nového a přitom taaak jednoduchého na přípravu, uvařte si skvělou krémovou mrkvovou polévku. Navíc čerstvý zázvor v ní obsažený vás v těchto zimních dnech úžasně zahřeje, dodá energii a posílí imunitu :-)

Pozn.: vhodné pro vegetariány, vegany


Ingredience:

6 velkých mrkví
2 lžíce olivového oleje
1 malá cibule
750 ml zeleninového vývaru
3 cm kousek zázvoru (podle chuti)
šťáva z 1/2 limetky ( příp. pomeranče či citrónu)
sůl, pepř
čerstvé bylinky na ozdobu

 
Postup:

Očištěnou mrkev nakrájíme na kolečka a spolu s nadrobno nakrájenou cibulí jí chvilku restujeme na rozehřátém oleji, až cibule zesklovatí. Poté zalijeme horkým vývarem, přidáme nahrubo nastrouhaný oloupaný zázvor a vaříme asi 15-20 minut, než mrkev změkne. Pozor, nerozváříme ji! Pomocí tyčového mixéru rozmixujeme polévku dohladka. Dochutíme solí, pepřem a šťávou z půlky limetky. Můžeme podávat s čerstvě mletým pepřem, hrubě posekanou zelenou bylinkou a dílkem limety pro případné dochucení. Dobrou chuť! :-)

Pozn.: Polévka je výborná, delikátní a jemně pikantní díky zázvoru. Polévku však ještě lze (pokud nejste vegani) zjemnit kysanou či klasickou smetanou. V případě, že jste vegani, použijte např. smetanu rostlinnou (Provamel apod.).

pondělí 18. února 2013

Aromaterapie aneb jak vybírat éterické oleje?

Kdo z nás by neznal ty malinkaté flaštičky s roztodivnými názvy, kterými se to jen hemží v různých krámcích, květinářstvích, zdravých výživách či dárkových obchůdcích? Jsou nejen malé, ale taky úžasně voňavé a nejraději bychom skoupili snad všechny. Jenže...


... není éterický (či chcete-li esenciální olej) jako olej. Protože dnes si nebudeme povídat o tom, jaký olej vybírat na jaký neduh či zvláštní potřebu, je třeba se kromě účinků zaměřit také na kvalitu toho, co kupujeme. A u éterických olejíčků to platí dvojnásob...

Jestliže začínáme s aromaterapií nebo jsme se pomocí ní rozhodli akutně vyléčit to, co nás v současné chvíli trápí, budeme zprvu zřejmě rozčarováni cenou, za jakou se éterické oleje běžně prodávají. Pak už jen stačí narazit na krámek, kde nám "tentýž" olejíček nabídnou za třetinovou cenu a my vesele odcházíme s báječným pocitem, jaký jsme neudělali kup století.

Sice jsme shodou náhod skutečně mohli pořídit kvalitní olejíček, v 99 % případů jsme však pouze naletěli ceně a zmíněný olej nám nikdy neposkytne to, co potřebujeme, tedy účinnou pomoc. Musíme si dávat pozor, jelikož se nejspíše jedná o:

1. Vonný olejíček, který nemá s tím přírodním, který se pracně "doluje" z rostlin, pranic společného. Jedná se pouze o syntetickou napodobeninu přírodní silice. Naštěstí  o této skutečnosti by nás měla informovat již etiketa. Jestliže na ní není uvedeno 100% přírodní či je tam přímo dokonce explicitně napsáno "vonný", máme jistotu, že krom libé vůně nám olejíček nic nepřinese. To je v tom horším případě. 

2. V tom lepším se sice jedná o přírodní silici, avšak tato může být jakkoliv jinak "upravena". Mohou být například smíchány dvě nebo více přírodních silicí, které spolu vytvářejí aroma podobné tomu, které by měl vydávat skutečný éterický olej, o kterém se zmiňuje etiketa. Je známo, že kupříkladu drahého karafiátového aroma se docílí smícháním levnějšího ylang-ylangu a černého pepře. Nebo, což se děje podstatně častěji, se éterické oleje jednoduše ředí oleji rostlinnými. Tuto skutečnost odhalíte pomocí primitivního testu tak, že na jakýkoliv savý papír či keramickou destičku nakapete pár kapek olejíčku a čekáte, dokud se nevypaří (od toho tyto oleje dostali název "éterické", těkavé). Pokud se tak nestane a na povrchu po pár hodinách zbyde mastná skvrna, je okamžitě jasné, že olej byl naředěn...

Jak však už přímo v prodejně poznat, že se nejedná ani o jednu z těchto variant olejíčků či snad o olej pančovaný (tj. takový, který vznikl smícháním oleje přírodního a syntetického)? Dopomůže nám k tomu několik indikátorů:

  1. Cena (obecně platí, že čím vyšší cena, tím menší pravděpodobnost různých podvodů)
  2. Botanický název (latinský) příslušné rostliny
  3. Místo původu rostliny (např. heřmánek modrý z Nepálu)
  4. Informace o způsobu pěstování a sklizni rostliny (což už je ovšem nadstandard, s nímž se setkáte zřídka)

Jestliže toto na příslušném olejíčku uvedeno není či je dokonce podezřele levný, raději jej vrátíme zpět do regálu či stojánku. Těžko lze totiž například uvěřit tomu, že 10 ml růže může stát neuvěřitelných 50,-Kč, když na jeden pouhý kilogram éterického oleje se spotřebuje 3000 kg růžových plátů, což je přibližně celková sklizeň ze období od poloviny května do poloviny června z 1 ha plantáže. Mnohem pravděpodobnější bude, že takové množství olejíčku bude stát stokrát tolik...

Tímto se dostáváme k cenové hladině jednotlivých olejů. Určitě nestojí všechny stejně (a pokud ano, zcela jistě se nejedná o přírodné oleje). Ano, růži levně určitě nepořídíme, stejně tak jasmín, pomerančový květ, slaměnku, vanilku a jiné. K těm levnějším a poměrně rozšířeným patří například různé citrusové plody nebo například tolik oblíbená levandule. Ale co si pak počít s levandulí za 70,-Kč a s tou, která stojí dvakrát tolik? I tady jsme obětí podvodu? Musíme si říci, že ne vždy. Většinou se jedná již pouze o kvalitu, tedy o původ rostliny a její způsob pěstování. Méně náročné uspokojí i "obyčejná" levandule, další zákazníci zase budou hledat speciální druhy či dokonce bio levanduli, pěstovanou za pomocí metod udržitelného zemědělství...

A co říci závěrem? Snad jen to, že záleží zcela na nás, jaká značka si získá naši přízeň. Jsou značky osvědčené, prodávající éterické oleje vysoké kvality, ale také vysoké ceny (jelikož si připlácíme i za renomé značky; jedná se většinou o zahraniční firmy), jsou značky tuzemské, jejichž oleje jsou skutečným nadstandardem, jelikož celá jejich filosofie se točí okolo aromaterapie a nebylo by jim ke cti oleje pančovat. Pak jsou také značky, kterým jde o to prodat a vydělat, ne však na úkor kvality olejů, které můžeme řadit mezi tzv. střední proud, a nakonec tu máme podezřele levné oleje značek, jimž o kvalitu nikdy nešlo a nikdy nepůjde...


Tip na závěr: Jestliže nechcete mít doma tisíce lahviček na tisíce různých neduhů, tak vězte, že pro základní domácí léčení vám postačí tato jednoduchá sada, tzv. domácí lékárnička, která obsahuje pětici éterických olejů, jejichž kombinací docílíte "pohotovostních formulek" pro první pomoc u jakéhokoliv problému, na nějž si vzpomenete...